Opravy starých fotoaparátů 2.
První, a skoro by se chtělo říct zlaté pravidlo je následující :
Pokud přesně nevíte co děláte a jaký to bude mít výsledek - nedělejte to !
To se týká především používání různých chemických prostředků, především odstraňovačů nátěrů, bělidel a podobně. Fotoaparáty jsou často zhotoveny z kvalitních dřev, nejčastěji z ořechu a mahagonu. Tato dřeva jsou poměrně hodně odolná a nechají si dost líbit, ale pokud to jen trochu jde, je dobré pokusit se zachovat původní povrchovou úpravu. Pokud není nový nátěr příliš agresivní, je někdy možné jej odstranit a přitom zachovat původní povrch. Dobrý způsob je zkusit mechanické odstranění nejjemnější ocelovou vlnou, ideálně hrubost 0000 nebo 000. Samozřejmě si vyberte nějaké skryté místo, na kterém nebude škoda tolik vidět, například pod nějakou oddělitelnou částí nebo lištou.
Každou odmontovanou část si zapište a očíslujte, abyste ji mohli vrátit na stejné místo.
Mnohé součástky na starších aparátech byly vyráběny ručně, a tak třeba dva stejné panty nemusí být úplně identické. Já osobně si eviduji i každý šroub a vrut, protože i když v 19. století byly tyto spojovací součástky vyráběny strojově, přece jen se někdy mohou lišit délkou, případně mohl být v minulosti vrut nahrazen větším, aby se odstranila vůle vzniklá seschnutím. U kovových přístrojů z první poloviny 20. století už jsou stejné součástky většinou skutečně totožné a tedy i zaměnitelné, ale stejně považuji za užitečné všechno vrátit na původní místo. Doporučuji také před každým krokem demontáže pořídit fotodokumentaci - je s podivem, jak už po dvou třech dnech může některá součástka vypadat cize a může dát dost práce vymyslet, odkud že to vlastně vypadla. To se týká zvláště složitějších závěrek, lamelových clon a podobně.
Dobře zvažte, jestli skutečně potřebujete danou část restaurovat.
V některých případech člověk v nadšení ze šroubování rozebere i to, co vlastně ani opravovat nepotřebuje a přidělává si práci tam, kde to nakonec není ani žádoucí, ani prospěšné. Například staré štěrbinové závěrky mívají často zteřelou roletku nebo zlomené pružiny. Pokud máte aparát pouze pro výstavní účely a nehodláte jej používat, je vcelku zbytečné roletku opravovat a je i ze sběratelského hlediska lepší nechat závěrku v původním stavu. Stejně tak různé praskliny a škrábance jsou podle některých sběratelů známky "honourable old age" (něco jako vznešené stáří) a je lepší je neopravovat. Jiná situace je, pokud chcete přístroj skutečně používat. V takovém případě je samozřejmě nutné nahradit nefunkční díly novými, tím však může i při velmi pečlivém provedení dojít ke znatelnému snížení hodnoty věci, proto si takový zásah velmi dobře rozvažte.
Trpělivost, trpělivost a zase trpělivost !
Skoro u žádné práce se nevyplatí spěchat a u restaurování čehokoliv to platí trojnásobně. I když je někdy těžké krotit nadšení, je lepší postupovat pomalu a zvolna. Například má-li kamera více různých prasklin, které chcete slepit, je dobré postupovat po jedné, a s další pokračovat až po úplném zaschnutí prvního lepení (minimálně druhý den). Zvláště při lepení větších prasklin nebo rozeschlých dílů musíte vždycky vyzkoušet, jak slepený díl sedí k ostatním, může se stát že po slepení vám nebudou lícovat otvory šroubů, výřezy, do kterých má zapadat jiný díl a podobně. Někdy je takový problém možné včas napravit, naopak pokud vše poslepujete, můžete být při zpětné montáži překvapeni, jak se drobné diference nasčítaly třeba až k neuvěřitelným několika milimetrům - a věřte že je to pak řádně znát !
A na závěr dobrá rada nad zlato :
Pořiďte si kvalitní nářadí, zvláště šroubováky a kleště. Nejsnandější cesta k problémům jsou tupé šroubováky, případně šroubováky z podřadných materiálů, které se zničí i při šroubování mosazi. I při největší opatrnosti s mizerným šroubovákem dříve nebo později zničíte hlavu nějakého vrutu a budete mít velký problém. Odvrtávání šroubů je velmi zdlouhavé. Hodinářské šroubováky nejsou příliš vhodné, protože šrouby i vruty, zvláště u starých přístrojů, bývají zatuhlé a s drobnou rukojetí hodinářského šroubováku je obtížné vyvinout potřebnou sílu. Dnes se dají sehnat i mikrošroubováky s normální velikostí rukojeti.
Doporučuji také pořídit si sadu malých kleští a pinzet a samozřejmostí jsou kvalitní truhlářské svorky. Velmi pohodlné jsou svorky s pistolovým utahováním, ale docela dobře poslouží i standardní šroubovací. Na malé rozteče lepených ploch se hodí pérové svorky. Šikovným pomocníkem je i dvoustraný pilník na nehty ve formě špachtličky, mrkněte k manželce do šuplíku, určitě tam jeden bude. Postupem času sami objevíte řadu dalších pomůcek, které vám hodně pomohou při specifických opravách.
V dalším pokračování se už budu věnovat konkrétním problémům při opravách.