Vérascope Julese Richarda
25. 4. 2008
Příruční stereoskopický přístroj Verascope si patentoval v roce 1891 pařížský inženýr Jules Richard (1848-1930). První model, vyráběný od roku 1893, byl osazen dvěma objektivy f/8/55mm a používal skleněné desky o rozměru 45 × 105 mm v kazetě na 12 kusů. Design fotoaparátu byl natolik úspěšný, že bylo celkem vyráběno 78 modelů, plus dalších sedm většího formátu (60 × 130 mm a 70 × 130 mm ) a přístroj byl vyráběn přes 60 roků. Odhadem bylo vyrobeno kolem 52 000 kusů.
Kamera je vyrobena kompletně z kovu, konkrétně z černěné mosazi, a je pozoruhodně kompaktní, s maximálními rozměry (bez objektivů) 140 × 60 × 45 mm. Je také docela těžká, váží 1,2 kg. Příslušenství zahrnovalo drátěnou spoušť, boční výklopný hledáček, brilantní hledáček umístěný mezi objektivy a u některých modelů hledáček na horní stěně přístroje. Kamera byla konstruována pro použití se stativem, proto jsou číselné údaje na přední straně zobrazeny vzhůru nohama, aby je mohl fotograf číst při náklonu shora nad kamerou.
Fix-focusové anastigmatické objektivy označené „SAPHIR BOYER PARIS“ jsou mnohem menší než normální fotografické objektivy, mají ohniskovou vzdálenost 55mm a jsou vybaveny clonou f4-5, f8 a f16. Zásobník desek, nasazený na zadní straně kamery, pojme 12 skleněných negativů velikosti 45 x 107 mm, které se mění ručně pomocí posuvného mechanismu. Na zadní stěně zásobníku je vyražena signatura výrobce „VERASCOPE/ BTÉ S.G.D.G. / BREVETÉS S.G.D.G/ RF/ Paříž/ 2 7 1 0 2“, což je odkaz na Richardovy patenty, které horlivě inzeroval a žárlivě střežil. Na tyčince, sloužící k fixaci víčka zásobníku, je vyraženo výrobní číslo.
Ačkoli jeho přístroje byly prodávány po celém světě a jsou současnými sběrateli velmi ceněné, Richard sám je poměrně neznámá osobnost.
Jules Richard (1848-1930) byl představitel druhé generace mechaniků, syn Félixe Richarda a synovec výrobce elektrických přístrojů Gustave Fromenta. Jules získal základní zkušenosti v dílně svého otce a dále v dílnách několika dalších řemeslníků, včetně hodináře. Navštěvoval také večerní školu, a v roce 1870 pracoval na výrobě telegrafních přístrojů.
Později se zmínil, že v tomto období spolupracoval s E. J. Mareyem, vynálezcem v oblasti fyziky, který se zabýval elektrickými a fotografickými postupy. To mohlo být klíčovým okamžikem pro jeho další dráhu a pozdější vynálezy. Po smrti svého otce v roce 1876 se vrátil do rodinného podniku, který mezitím převzala jeho matka. Nalezl jej ve vážných finančních problémech, částečně způsobených jeho bratrem Felixem, který se zapletl do povstání pařížské komuny v roce 1870.
V roce 1882 založil s mladším bratrem Maxem společný podnik Richard Fréres, a ačkoliv podnik nepřežil rok 1892, monogram „RF“ si ponechal jako firemní symbol. V té době se Richard přeorientoval na výrobu fotografických aparátů. Jeho bratr tento obor opustil a později se stal partnerem Léona Gaumonta, se kterým založil slavnou filmovou společnost.
Za časů jeho otce se Richardova dílna specializovala na výrobu vědeckých barometrů různých typů. Jules Richard vyvinul barometr (tedy barograf) s možností kontinuálního záznamu na pomalu se otáčející válec, poháněný hodinovým strojem. Richard si tento systém nechal patentovat v roce 1880 a od té doby se označoval jako „Inventeur du Barométre Enregistreur“. Sice se nejednalo o skutečně první vynález barografu, ale byl to první přístroj tohoto druhu, který byl spolehlivý a mohl být také hromadně vyráběn.
Úspěch zapisovacích barometrů napomohl k dalšímu rychlému rozvoji podniku a rozšíření o výrobu dalších měřících přístrojů – teploměrů, anemometrů, chronografů, různých elektrických měřidel apod. Richardovy „enregistreurs“ dosáhly v průběhu 80. let osmnáctého století obrovského úspěchu a byly často napodobovány jinými výrobci. V roce 1887 byly také zavedeny jako standardní přístroje francouzského námořnictva a v roce 1889 byl jeden z jeho barografů instalován na vrcholu nově postavené Eiffelovy věže.
Na sklonku 19. století se stala stereoskopická fotografie velmi módní a Jules Richard brzy vycítil, že se jedná o velice perspektivní trh. Jak bylo jeho zvykem, rozhodl se pro výrobu jediného typu vysoce specializovaného produktu v rámci daného oboru – nikdy nevyráběl obecně fotografické přístroje, ale soustředil se pouze na vybavení pro stereofotografii.
Verascope byl základním přístrojem tohoto typu. Byl patentován v roce 1893 a vyráběl se až do roku 1930 – stal se nejlépe prodávaným stereofotoaparátem tohoto období. Odhady prodaných kusů se pohybují mezi 50.000 až přes 100.000 kusů. Richard vyráběl také jiné modely, například od roku 1905 typ Glyphoscope – jednodušší a levnější bakelitový přístroj pro začátečníky a v roce 1913 dal na trh první stereoskopickou kameru používající 35 mm film – Homéos. Velkou výhodou pro kupující byl fakt, že Richard poskytoval také kompletní doplňkové služby, jako opravy a prodej náhradních dílů. Kromě toho nabízel příslušenství v dosud nevídaném rozsahu a doplňkové přístroje (prohlížečky stereosnímků). Jeden z nejoblíbenějších byl prohlížeč Taxiphote, jenž si Richard nechal patentovat v roce 1899 a zůstal populární až do 30. let. Návštěvníci brněnského technického muzea si tento mimořádný přístroj mohou prohlédnout v expozici stereofotografie, doplňku Panoramy.
Richardův katalog popisuje Verascope jako „přístroj maximální přesnosti“ – o něco dále prohlašuje, že na fotografiích jím pořízených „sluneční svit nejen vypadá jako sluneční svit, ale má v sobě přímo fyzický vjem světla a tepla“. Přinejmenším první tvrzení bylo pravdivé - tyto kamery byly precizně navržené i vyrobené, s množstvím důmyslných vlastností a inovací.
Pevná, celokovová konstrukce byla v době celodřevěných skládacích fotoaparátů zcela originální a napomohla jak zvýšení životnosti, tak odstranění problémů s distorzí (deformacemi obrazu v důsledku odklonu od kolmé osy objektivu).
K velkému úspěchu Richardových přístrojů přispěl také velmi propracovaný marketing. Paradoxně právě jeho cit pro potřeby trhu mu dovolil se požadavkům trhu vzepřít, což byl nutný předpoklad jeho technické kreativity. Například byl často kritizován, že jeho Verascope je vybaven pouze objektivy s pevným ohniskem (fix-focus), avšak Richard argumentoval tím, že u objektivu, který zobrazuje ostře vše od 10 stop do nekonečna, je to zbytečné.
Ještě odvážnější bylo jeho rozhodnutí používat pro Verascope vlastní formát stereoskopických desek, navzdory všeobecně používanému formátu 3,25 x 6,75 palců. Richardův formát 45 x 107 mm se brzy rozšířil a stal se natolik populární, že jej začali používat i ostatní výrobci (například bratří Lumiérové, když začínali se svým barevným procesem).
Celou výrobní společnost Jules Richard vlastnil a řídil po dobu třiceti let, až do roku 1921, kdy se stala veřejnou obchodní společností s kapitálem šesti milionů franků a 300 pracovními místy. V roce 1923 daroval Richard městu Paříži šest miliónů franků na založení „École des Apprentis Mécaniciens Précisionnistes“, která poskytovala vzdělání v oboru přesného strojírenství a zajistil tak zachování a prohlubování znalostí, které on sám považoval za důležité. Tato vysoká škola stále existuje. Také firma s Richardovým jménem v názvu dodnes existuje - „Société JRC“ (Jules Richard Constructeurs) vyrábí přesné nástroje pro průmyslové použití.